Boka Kotorská

Na Boku Kotorskou jsem se opravdu těšila. Za prvé dovolená, to je hlavně moře a po lezení po horách to bude příjemná změna a za druhé Boka Kotorská pro mě měla vždycky nádech exotiky (znala jsem ji jen díky vzpouře z první světové války, o které jsme se učili v dějepisu) aniž jsem věděla, kde vůbec leží.

Už příjezd byl impozantní, k zátoce jsme přijížděli z hor (jak jinak, celou ji obklopují kilometr vysoké hory) a s každou zatáčkou se před námi objevovali nové a nové pohledy na celý záliv. Kolem zálivu je spousta měst a městeček. My jsme přijeli od města Risan a jeli dále přes Perast až do Kotoru, podél pobřeží jsme tak jeli asi 23 km. Boka Kotorská není žádný drobeček. 

Kotor

Největší sláva Kotoru pochází z doby, kdy byl spojen s Benátskou republikou. Od roku 1797 byl součástí Dalmácie v Rakousko - Uhersku, a to  až do jeho rozpadu. Tím, co rozhodně stojí v Kotoru za vidění je malebné staré město. Středověké město s kamennými domy a spletí úzkých uliček trochu připomíná Dubrovník, je ale mnohem menší. Jako ve většině takovýchto míst tu najdete spoustu restaurací, barů, kaváren a obchodů. My tu hlavně našli turistickou kancelář 360 Monte (www.360monte.me), kde jsme si objednali celodenní výlet po okolních "atrakcích". Nad městem se táhnou hradby o délce 4,5 km a spojují ho s pevností, která je ve strmém svahu nad městem ve výšce 260 m.

Jak lépe poznat Boku Kotorskou než na projížďce lodí. Vyjížďky tu nabízejí na každém kroku a program je jako přes kopírák. Záleží jen na tom, jakou zvolíte loď a délku výletu. My si vybrali tu nejtypičtější variantu - rychlým člunem pro maximálně 10 lidí s odjezdem  v 9 ráno a navíc nás vyzvednou na mole hned před naším apartmánem. 

Nejprve přistáváme u městěčka Perast, kde nabíráme další 2 cestující, čímž je nás 9 a jsme kompletní. My s Mírou sedíme vpředu se 3 staršími dámami asijského původu z New Yorku, celou cestu se fotografují - prý na instagram a prý potřebují tu jednu perfektní fotku, tak ať je z čeho vybírat. Zbytek cestujících sedí vzadu za kapitánem Bogdanem. Naproti městečku Perast jsou dva ostrovy s kostely. Jeden z nich je benediktínský kostel Sv. Jiří, ten je nepřístupný, druhý je na “umělém ostrově” (vytvořen ve 14. století) a je to ortodoxní chrám Madony ve skalách.  Po prohlídce ostrova plujeme dál. Přes úžinu Verige (podle řetězů, které se sem natahovaly, aby bránily lodím proplout do zátoky) opouštíme Kotorský záliv a vplouváme do Tivatského zálivu. Míjíme jeden z nejluxusnějších resortů, One&Only Portonovi, pak Herceg Novi. Na protějším břehu jsou 3 ponorkové základny. Ty už jsou 20 let opuštěné, a tak se do jednoho z tunelů vjíždíme podívat. Tunel není dlouhý a za chvíli se otáčíme, vyjíždíme a už je před námi ostrov Mamula, jež je uprostřed úžiny, která odděluje Boku od širého moře. Ostrov je v současné době nepřístupný, předělává se na hotel s kasínem. Na ostrově byla za Napoleona pevnost, vlastně to byl prostřední bod spojnice mezi oběma břehy vstupní úžiny, a pevnosti tak byly 3. Dnes je pravý břeh (při výjezdu) už v Chorvatsku. Za Tita sloužila pevnost jako věznice pro politické vězně. 

Na širém moři po asi 20 minutách nás čeká hlavní cíl dne, Blue Cave - Modrá jeskyně. Vplouváme do malé jeskyně, kde je díky světelnému efektu krásně modrá voda. Máme štěstí, nejsou tu žádné lodě - to netrvá bohužel dlouho, ale to už máme dostatek fotek a videí a plujeme k další jeskyni, kde se můžeme vykoupat. Této možnosti samozřejmě využívám a na rozdíl od Míry se vrhám z lodi (sejdu opatrně po žebříčku) do moře. Voda není sice nejteplejší, ale po chvilce si zvyknete a koupání je příjemné. Tím je program u konce, teď už nás čeká jen hodinová plavba zpátky do Kotoru. Užili jsme si to a každému mohu tuto místní atrakci vřele doporučit.