Putování po ostrově Skye, část třetí, liják a vůně whisky

Talisker

Třetí den na ostrově Skye nám počasí ukázalo svou drsnější tvář – déšť nás provázel prakticky celý den. Po skvělé snídani v útulné kavárně Birch se vydáváme na procházku k pláži na panství Talisker. Krajina je zase úplně jiná: zelené kopce, dramatické svahy a všude kolem spousta ovcí, které dotvářejí typickou skotskou atmosféru. Nyní je zřejmě na čase říci si něco o ovcích. Ostrov Skye je proslulý nejen dramatickou krajinou, ale také početnými stády ovcí, která volně putují po zelených kopcích a podél úzkých silnic. Ovce zde patří k tradičnímu zemědělství a po staletí formují vzhled místní krajiny. Díky mírnému oceánskému klimatu mají pastviny na Skye dlouhou vegetační sezónu, což poskytuje ovcím dostatek kvalitní trávy. Mnohé z nich připomínají oblíbenou postavičku ovečky Shaun a fotografované jsou asi stejně často jako okolní krajina. Stejně jako je tu “zalidnění” minimální, tak “zaovčení” je maximální. Ovečky s černýma nohama a krávy s dlouhou srstí a zahnutými rohy tvoří nejen autentickou atmosférou skotského venkova, ale v plyšové, kreslené, dřevěné, vyšívané a jiné podobě i obsah většiny obchodů se suvenýry.  

Po návratu míříme na ochutnávku whisky do palírny Talisker, kde se ohříváme u sklenky místní speciality. Whisky Talisker pochází z ostrova Skye a je ceněná pro svůj výrazný, mořský charakter. Typické jsou tóny rašeliny, kouře, slaného mořského vzduchu a jemného pepře, které se prolínají se sladkou chutí karamelu a sušeného ovoce. Díky destilaci v tradičních kotlích a zrání v pečlivě vybraných dubových sudech po bourbonu nabízí Talisker plnou, komplexní chuť s dlouhým, hřejivým závěrem. Tato ikonická skotská single malt whisky se vyrábí od roku 1830. Tohle všechno jsme se dozvěděli na ochutnávce, ale pro mě to žádný gastronomický vrchol nebyl, moc kouře.

Následuje vynikající oběd v The Old Inn v obci Carbost. Tady jsme ochutnaly nejlepší verzi tradiční skotské rybí polévky Cullen skink (krémová polévka z uzené tresky, brambor a cibule). Oběd nám dodá sílu na odpolední túru po vřesovišti. Déšť se ale mění v liják, a tak operativně měníme plán a schováváme se v místní svíčkárně, kde obdivujeme voňavou nabídku ručně vyráběných svíček. Jakmile déšť trochu poleví, znovu vyrážíme na túru a užíváme si syrovou krásu Skye, kde i nepřízeň počasí patří k nezapomenutelnému zážitku. Vyrážíme do místa zvaného Sligachan, kde je ve výchozím bodě starý most (dle pověsti prý každý, kdo ponoří obličej na 7 vteřin do vody pod mostem, zkrásní - v naší skupině jsme všichni dostatečně krásní, a tak na potápění rezignujeme). V blízkosti mostu se nachází také Collie and Mackenzie Statue, bronzová socha připomínající průkopnické horolezce Johna Mackenzieho a profesora Normana Collieho. Tito muži sehráli klíčovou roli při mapování a prvovýstupech v pohoří Cuillin a jejich odkaz je dodnes spojen s bezpečným objevováním místních hor. 

Počasí opravdu předvádí, co dokáže a mě to bahno a voda přestanou bavit a túru vzdávám (jako jediná) a vracím se do nedalehé hospody. Ostatní absolvují vycházku dle plánu a já se cítí jako zhýčkaná padavka.