Edinburgh: Město uliček a vyhlídek

Z ostrova Skye jsme se přes skotskou vysočinu dostali až do Edinburghu, kde nás na letišti opustili účastníci zájezdu s CK Advntura a my 4 jsme se přesunuly do centra města vstříct našemi třídennímu poznívání hlavního města Skotska. Edinburgh spojuje historii, královskou eleganci a živou atmosféru moderního města. Staré kamenné uličky, výhledy na moře i zelené kopce vytvářejí jedinečné kulisy pro několikadenní objevování památek. Ubytování máme ve Starém Městě (Old Town) přímo na Royal Mile. Respektive v jedné z nesčetných úzkých uliček, tzv. Closes, které přiléhají kolmo k Royal Mile.

Edinburské uličky zvané Closes tvoří tajemnou síť úzkých průchodů, které se vinou mezi vysokými kamennými domy Starého Města. Každá Close nese jméno po dávných obyvatelích či řemeslech a skrývá příběhy obchodníků, řemeslníků i šlechticů. Strmé schody, nerovný dlážděný povrch a šero mezi zdmi vytvářejí atmosféru, v níž se prolíná historie s legendami. Procházka těmito uličkami odhaluje skrytá nádvoří, staré hospody i nenápadné vchody do historických domů, díky nimž se Edinburgh jeví jako město s mnoha vrstvami, které se postupně otevírají každému pozornému návštěvníkovi. Mně osobně naprosto učarovaly, i když ne do všech je radno nakouknout - někdy slouží jen jako prostor pro umístění popelnic. Příběh vzniku těchto uliček je i příběhem celého centra Edinburghu a jeho dominant.

Tou nejznámější dominantou města je Edinburghský hrad, tyčící se na čedičové skále nad centrem. Nabízí výhled na celé město a protože vstupenky byly beznadějně vyprodané (k naší smůle se ten víkend běžel maraton a turistů tu bylo více než obvykle) vnitřek hradu si budeme muset prohlédnou zřejmě někdy jindy. Od hradu se táhne již Royal Mile, historická ulice lemovaná kamennými domy, kostely, muzei a tradičními hospůdkami. Na opačném konci Royal Mile stojí Palace of Holyroodhouse, oficiální skotské sídlo britského panovníka, dříve Holyrood Abbey. Spojnice mezi těmito místy je tedy zmiňovaná Královská míle, která ve skutečnosti měří 1,1 míle. Obě sídla vznikla ve 12. století a tady se začíná psát i historie nejslavnější edinburské ulice. Protože zjednodušeně řečeno Royal Mile vede po hřebeni kopce, jsou boční ulice (Closes) většinou strmé, domy lemující hlavní třídu mají tak zadní trakty o několik poschodí níže, i my tak zdoláváme 5 pater, i když by se zdálo, že bydlíme v patře třetím.  Toto zvláštní uspořádání dalo Edinburghu charakteristický vzhled a domy zde měly až neuvěřitelných 16 poschodí, bydleli tu ti nejchudší i ti bohatí. Chudí obývali spodní patra, kam většinou nepronikalo denní světlo a špína a zápach byly všední realitou. V honosných patrech s výhledem na Royal Mile pak bydleli ti bohatí, a protože z kamene se smělo stavět jen do 8. patra, v horních dřevěných patrech, kde často hrozil požár a přístup sem byl jen po úzkých schodech bez zábradlí, bydleli zase ti chudí.

Na Royal Mile se nachází také St Giles’ Cathedral s charakteristickou korunovou věží.  Nedaleko katedrály je i vchod do Mary King’s Close, kde se můžete podívat, jak vypadal život v uličkách před 300 lety, což vřele doporučuji.

Nad městem se zvedá Arthur’s Seat, vyhaslá sopka v parku Holyrood. Výstup na vrchol odměňuje panoramatem Edinburghu. Sem jsme se vydaly hned první den, zřejmě, abychom nevyšly ze cviku po výstupech na ostrově Skye.

Edinburgh není jen historické Staré Město, ale i elegantní New Town s georgiánskými domy, širokými třídami a náměstími, které nám  ukazuje bohatství 18. a 19. století. Oblíbeným vyhlídkovým místem je Calton Hill s památníky připomínajícími antické chrámy a s výhledem na Staré Město.

Edinburgh je také městem muzeí: National Museum of Scotland přibližuje přírodu, techniku i dějiny Skotska, zatímco Scottish National Gallery vystavuje díla evropských mistrů i skotských malířů.  My jsem stihly navštívit jen to muzeum, a it o “letem světem”, protože tady byste mohli strávit několik dní a ani tady samozřejmě nechybí vyhlídka ze střešní terasy

Edinburgh je město úzce spojené se vznikem příběhů o Harrym Potterovi a nabízí řadu míst, kde se rodil kouzelnický svět. Návštěvníci mohou objevovat uličky, kavárny i hřbitovy, které inspirovaly prostředí z knih a filmů. Jedním z nejznámějších míst je kavárna The Elephant House, často označovaná jako "kolébka Harryho Pottera". Autorka zde trávila čas psaním prvních kapitol. Victoria Street v historickém centru je považována za hlavní inspiraci pro Příčnou ulici. Barevné fasády, malé obchůdky a zakřivený tvar ulice vytvářejí atmosféru, která připomíná kouzelnické obchody s hůlkami, sovami a učebnicemi. Hřbitov Greyfriars Kirkyard je známý tím, že zde lze najít náhrobky se jmény, která se objevují v knihách, například Thomas Riddell či McGonagall. Nejslavnější postavou spojenou s tímto místem ale není nikdo z knih o známém kouzelníkovi, je to pes Greyfriars Bobby. Tento malý skye teriér se stal symbolem věrnosti, protože podle tradice strávil 14 let hlídáním hrobu svého zesnulého pána na hřbitově Greyfriars. Jeho příběh inspiroval knihy, filmy i památníky a dodnes přitahuje turisty z celého světa. Poblíž vstupu na hřbitov stojí socha Bobbyho a jeho pamětní fontána, které připomínají legendu o neochvějné psí oddanosti

Ovšem nejen prohlídjou památek a zajímavostí, živ je člověk. Díky Vlaďce a její aplikaci, jsme poznaly spoustu kaváren se skvělou výběrovou kávou, které bychom jinak asi minuly bez povšimnutí, protože různé kavárny a hospudky tu jsou na každém kroku. Edinburgh je ostatně město plné útulných hospůdek, kde se každý večer ozývá živá hudba. Tradiční skotské puby kombinují přátelskou atmosféru, výběr místních piv a whisky s koncerty kapel i sólových muzikantů. Návštěvníci mohou zažít autentické folkové večery, energický rock i moderní akustické sety. Většinou se neplatí vstupné, takže je snadné objevit nové interprety a užít si večer s přáteli u dobrého piva. Hospůdky s živou hudbou jsou ideálním místem pro odpočinek po dni stráveném prohlídkou památek. Nabízejí neformální prostředí, kde se mísí místní obyvatelé s návštěvníky z celého světa a kde hudba vytváří nezapomenutelnou atmosféru. A my jsem to mohly také zažít, což bylo naprosto úžasné.