Jordánsko - pouštní země. Wadi Rum
Ještě než se dostanu k dnešnímu výletu do pouště Wadi Rum, musím se vrátit k našemu dosavadnímu programu, který spočíval v bohapustém válení se u bazénu u moře. Ty čtyři dny, které jsme touto činností trávily, jsou tak akorát. V úterý nám zavřeli náš plážový klub a jako náhradu nám hotel zajistil možnost strávit den v luxusním plážovém klubu B12, který patří pod hotel Hyatt Regency. Ačkoliv nejsem přívržencem dovolených, jejichž jedinou náplní je ležení na pláži (což moc neodpovídá tomu, co právě dělám, ale někdy to chce prostě změnu), ale takhle to nemělo chybu a umím si představit, že tu jsem i pár dní navíc. Nicméně už bych se měla dostat k tomu, proč jsme vůbec jely do Jordánska a ne na Maledivy (pominu-li aspekty jako cena a délka letu).
Jordánsko je pouštní země, tři čtvrtiny území pokrývá kamenitá poušť. Odpoledne vyrážíme směr poušť Wadi Rum, na místo, které si oblíbili filmaři (Indiana Jones, Star Wars, Lawrence z Arábie, Marťan a další), na místo, kde se bude prvního června ženit jordánský následník trůnu, na místo, které vás uhrane. Wadi Rum leží severně od Aqaby, jako ostatně všechno, co chcete v Jordánsku navštívit a jste zrovna v Aqabě. Je to asi hodina jízdy. Wadi Rum je do češtiny někdy překládáno jako Měsíční údolí. Wadi (Vádí) je v arabštině skalnaté údolí a co přesně znamená Rum (ram) je nejasné, náš oblíbený nápoj to ale nebude.
“Na skalách ve Vádí Rum se nachází na 25 000 petroglyfů, tj. různých vyobrazení a rytin, doplněných zhruba 20 000 nápisy, které jsou ukázkami raného vývoje písma. Tyto skalní kresby a nápisy spolu s nálezy ze 154 zdejších archeologických lokalit jsou důkazem o tom, že tento prostor byl osídlen po dobu až 12 000 let. Některé nápisy jsou upomínkou na život polokočovného semitského národa Nabatejců, který přebýval v oblasti Edómu (Idumeje), Negevské pouště a Zajordánska v dobách od 3. století př. n. l. až do začátku 2. století n. l. Nabatejský jazyk se podobal arabštině, ale v písemné podobě Nabatejci používali aramejštinu.” (Wikipedie). O Nabatejcích ale více, až se dostaneme do skalního města Petra.
Musím přiznat, že vyjížďka v džípech (na korbě terénní Toyoty) neměla chybu. Výšlap bosky na dunu, není to tak snadné), pití čaje s kořením v beduínském stanu i pozorování západu slunce nad pouští to jsou zážitky, které lze alespoň trochu popsat. Největší zážitek popsat nejde, to se prostě musí vidět a zažít. Milovníci Hvězdných válek si zde připadají jako na znémém místě, jen čekáte, odkud přiletí Luke Skywalker. Když už jsem se zmínila o pozorování západu slunce, tak ten jsme neviděli, když nepočítám asi posledních 10 vteřin než slunce zcela zmizelo z obzoru za horizontem pouště. Za skvělé načasování můžeme vděčit našemu místnímu průvodci, který byl sice kovaný v historii i vodním hospodářství, ale time management nebyl jeho silnou stránkou, ostatně s přesností to v arabských zemích obecně moc nepřehánějí.
Když už jsem se dotkla vodního hospodářství, musím zmínit i jordánský největší problém, a to je právě voda. Jordánsko není bodaté na suroviny a na rozdíl od okolních zemí nemá ani plyn ani ropu a navíc nemá ani dostatek vody. Právě pod pouští Wadi Rum se nacházejí obrovské zásoby spodní vody, chráněné žulovým podložím. Zásoby vody prý stačí na dalších 100 let, pro Jordánce, jak nezapomněl připomenout náš průvodce s tím, že v současné době je v Jordánsku obrovské množství přistěhovalců ze Sýrie (přes 2 miliony). Myslím, že náš průvodce s tím nebyl osobně vyrovnaný, což je zvláštní, protože 50% obyvatel Jordánska jsou přistěhovalci z Palestíny (ale protože to už je před více než 50 lety, tak to se nepočítá). Ale není radno to zlehčovat, hospodaření s vodou je v Jordánsku skutečně obrovský problém a narůstající turistický ruch jim to neulehčuje.