Kékes, cestou do Rumunska

Na naší cestě do Rumunska jsme udělali první zastávku v jediném Maďarském pohoří, pohoří Mátra. Přespali jsme kosek za městečkem Pásztó v penzionu s typickou maďarskou hospůdkou (k večeři jsem si dala netypicky smažák). Ráno jsme vyrazili po velmi špatné “horské” silnici směr Mátraháza. Necelých 30km jsme jeli skoro hodinu (hrozná cesta kombinovaná omezenou rychlostí na 30). Jedinou výhodou pro nás bylo, že podle dostupných informací se dá autem vyjet až na vrchol. Jak se ukázalo, je to pravdivá informace a naše pěší část ke zdolání vrcholu měla jen 200 metrů. 

Na vrcholu (1014 m) je televizní vysílač a zřejmě původní kamenná rozhledna, která je dnes už nepřístupná a hlavně už ji přerostly stromy. Na vysílač se dá za poplatek vyjet výtahem (skalní nadšenci mohou vystoupat 160 schodů) až na vyhlídkovou plošinu nebo o kousek níže do patra s kavárnou. My jsme si užili výhled za krásného počasí a dobré viditelnosti (prý jsou vidět i Tatry, nějaké pohoří směr Slovensko jsme skutečně viděli, ale jestli to byly Tatry….

Po cestě zpátky na parkoviště nás začali míjet davy turistů, takže se ukázalo, že se nám ranní návštěva vyplatila. Před námi bylo 400 km, směr Rumunsko. Zbytek Maďarska už jsme projeli naštěstí většinou po dálnici, protože jakmile jsme sjeli z dálnice kvalita silnic se prudce zhoršila (to, co jsme zatím absolvovali v Rumunsku, je nesrovnatelně lepší).  Už jsem úplně zapomněla, jaké to je, vystát si frontu na hraniční kontrolu, tady nám to sebralo hodinu (druhou pak posunutý čas v Rumunsku).  Finále naší dnešní cesty byl výjezd do průsmyku Hanul Tentea-Pasul (kde ve stejnojmenném hotelu bydlíme) čítající 24 zatáček - vraceček a nespočet dalších “mírnějších” zákrut.