Lago Trasimeno

Opouštéme vrcholky Apenin a míříme do regionu Umbria ke čtvrtému největšímu jazeru Itálie, k Lago Trasimeno. Lago Trasimeno leží poblíž města Perugia.  Jezero má rozlohu 128 km2, ale je jen 7 m hluboké. V létě často vysychá, momentálně je jeho hladina minimálně o 2 -3 metry nižší. Pláže, které ovšem moc turistů nenavštěvuje, jsou o desítky metrů větší. Ani si tu moc nezaplavete, pokud se nechcete projít vodou po kolena někam stovky metrů doprostřed jezera. Málo vody se podepsalo i na provozu trajektů. Jezdí jen malé lodě a na některých linkách tak není možná doprava cyklistů a ani vozíčkářů. Kočárek můžete mít jen skládací a i lidé s omezenou pohyblivostí se nemusí na trajekt dostat, protože do lodi musíte sejít po hodně nakloněné plošině.  My jsme rádi, že jezdí alespoň něco. 

Jezero slouží pouze pro rekreaci a okrajově i pro lov ryb. Italové se v jezerech moc nekoupou, ale okolní města a městečka navstěvují hojně, Okolo jezera jsou nejvýznamější města Passignano sul Trasimeno, Tuoro sul Trasimeno a Castiglione del Lago. My jsme navštívili posledně jmenované.  Město patří do asociace nejkrásnějších měst v Itálii (Borghi più belli d’Italia). Vévodí mu pevnost na skalním ostrohu Rocca del Leone. Krásná je procházka po zachovalých středověkých hradbách, kde jsou nádherné výhledy.  Na hradby se vchází z paláce Palazzo della Corgna, který se může pochlubit nádhernými freskami na stropech.  Na opačné straně opevněného historického centra je výhled směrem od jezera na dlouhou rovnou silnici, která vede do sousedního města Montepulciano. Pokud toužíte po kulturním vyžití, uprostřed pevnosti se každoročně v červenci koná filmový festival italských filmů a v srpnu je tu celá řada koncertů. 
Na jezeře jsou tři ostrovy, největší je Isola Polvese, kde je hlavně přírodní rezervace, pak je to Isola Maggiore, trvale obydlený ostrov s několika desítkami stálých obyvatel, dříve rybářská vesnice, dnes cíl mnoha turistů, kteří sem připlouvají trajekty, stejně jako my. Uprostřed na vrcholu ostrova se nachází kostel Sv. Michaela Archanděla. Na prohlídku ostrova nám stačila hodinka, zejména když například další dominanta Castello Guglielmi, je momentálně nepřístupné. Castello Guglielmi bylo postaveno v roce 1887 jako letní rezidence pro senátora Guglielmiho a jeho manželku Isabellu, přičemž byly využity a zakomponovány kostel a klášter v neogotickém stylu. V době svého vzniku bylo důležité pro místní ekonomiku, hostilo významné návštěvníky jako královnu Elenu a bylo proslulé svým vybavením a zahradami. Během druhé světové války krátce sloužilo jako koncentrační tábor, poté bylo opuštěno a prošlo dlouhým obdobím chátrání, navzdory pokusům o obnovu.  Nejmenší ostrov Isola Minore je v soukromých rukách a je tudíž nepřístupný. 
Tohle byla poslední zastávka na naší Tour Apeniny, už nás čeká jen přenocování v Trentu a návrat do Prahy.  Na poslední zastávce jsme ještě stihli navštívit pravou italskou gelaterii (já), vykoupat se v jezeře (já) a dát si jedinou večeři v restauraci (pochopíte to v Itálii, mekce výborného jídla?), která byla skvělá a protože jsem musela dohnat ten absťák, je mi teď po třech chodech těžko. Míra je v pohodě a myslím, že je rád, že má tu večeři za sebou (šel na ní jen kvůli mě).  
Nachodili jsme 117 km a vystoupala jsem 3800 m, Míra ještě o 500 více.  Další skvělá dovolená.