Putování po ostrově Skye, část čtvrtá, závěr jako z Pána prstenů

Neist point

Poslední den na Skye začínáme už tradiční snídaní v kavárně Birch, kterou jsme si za těch pár dní stihli oblíbit. Dnešní putování začínáme na západní části ostrova u dramatického mysu Neist Point, kde se útesy prudce svažují do moře a maják hlídá širý Atlantik. Strmá skalnatá krajina spadající do Atlantského oceánu vytváří jedinečné panorama, které láká k fotofrafování. K Neist Point vede nenáročná stezka s výhledy na moře a okolní ostrovy. Místo je prý považováno za jedno z nejkrásnějších vyhlídkových míst na ostrově Skye a patří mezi nejvyhledávanější přírodní atrakce ve Skotsku. Prý tu můžete někde v dálce spatřit i velryby a delfíny, já viděla jen ovce. Počasí nám přeje (dokonce se i oteplilo, takže už na sobě nemusím mít kompletní obsah kufru), a tak si můžeme vychutnat výhledy na oceán a majestátní útesy.

Fairy Glen

Pokračujeme do malebného Fairy Glen, jehož zelené kopečky a kamenné spirály působí jako z jiného světa. Fairy Glen je malebné údolí, známé svými zvláštními skalními útvary, terasovitými kopci a kruhy z kamenů, které připomínají krajinu z pohádky. Tiché zelené svahy, malé jezírko a větrné cestičky vytvářejí magickou atmosféru, díky níž se místo spojuje s legendami o vílách a starých keltských příbězích. Údolíčko je poměrně malé a velmi oblíbené, takže je tu velká koncentrace turistů. 

Quirang

Vydáváme se na naší poslední a za mě nejkrásnější túru na ostrově Sky. Středně náročná túra je asi 6 km dlouhá a patří k nejpůsobivějším zážitkům našeho putování. Zpočátku poměrně široká cesta se po pár set metrech mění v úzkou stezku, která vede dramatickou krajinou (pokud máte dojem, že nadužívám slovo dramatický nebo dechberoucí, tak mě prostě nic trefnějšího nenapadá, protože takhle to prostě na Skye vypadá).  Pěšina vede po úbočí kopců, kolem strmých skalních stěn, zelených svahů a bizarních skalních útvarů, které vytvářejí téměř pohádkovou atmosféru. Při výstupu se otevírají široké výhledy na mořské zátoky, jezera i vzdálené vrcholky hor, které se neustále mění s počasím a světlem. Nedokážu přestat myslet na putování z Pána prstenů. S každým krokem se ocitám uprostřed fantasy příběhů. Cestou na vrchol nám přeje počasí, ale to by nebyl Skye, kdyby nám nedal svou denní porci deště. Tentokrát je to hned po dosažení vrcholu naší výpravy. Stezka je kamenitá a místy hodně kluzká, ale na déšť už jsem si asi zvykla, a tak mě nic z toho nemůže zkazit náladu a jedinečný pocit volnosti a blízkosti divoké přírody.

Cestou zpět do Portree si užíváme výhledy na divokou krajinu, než dorazíme k posledním dvěma zastávkám na ostrově, na prohlídku dinosauřích stop ve Staffinu (nemám zdání, jestli jsme je viděli nebo ne) a u vodopádu Mealt Falls (ten jsme viděli zcela určitě), který padá přímo do moře.

Večer zakončujeme večeří v hotelu Tongadale, kde si pochutnáváme na skvělém jídle a konečně ochutnáváme tradiční skotský dezert Cranachan. Sladká tečka za dnem plným dobrodružství a dechberoucích výhledů. Sladká tečka za putováním po “deštném” ostrově, který je stejně drsný jako krásný, který mi učaroval, i když bylo chladno a mokro, kde bych jen ztěží dokázala žít, ale zdejší krajinu bych mohla obdivovat znova a znova…