Okolo poloostrova Kamenjak

Poloostrov Kamenjak (někdy také nazývaný poloostrov Premantura nebo Punta) tvoří nejjižněší cíp Istrie. Kamenjak je dlouhý cca 6 km a jeho průměrná šířka je jen kilometr. Pobřeží má délku přes 30 km a je tvořeno velkým množstvím zátok a zálivů.  Pláže v pravém slova smyslu (takové ty s lehátky a bary) tu nenajdete. pobřeží je z drtivé většiny kamenité a skalnaté. Výhodou je, že si tu lehko najdete kousek soukromí, pokud tedy nehledáte slunečník, písek a snadný přístup do vody. Příroda si tu uchavala svůj přirozený charakter a oč je tu pobřeží surovější, tím větším kouzlem vás uhrane. 

Rozhodli jsme se obejít po pobřeží celý poloostrov, tedy tu část, kde je dnes přírodní  rezervace, což je většina poloostrova, jižně od městečka Premantura. Kamenjak sloužil pro svou strategickou polohu vojenským účelům, zejména za dob Rakouska-Uherska, ale i později až do dob bývalé Jugoslávie. Z doby vojenské “slávy” ostrova už toho tu moc nenajdete, za zmínku stojí maják Porer u jižního cípu a lodní stožár na kostele v Premantuře, ten sloužil pro vlajkovou signalizaci. V roce 1996 byl Kamenjak vyhlášen chráněnou přírodní rezervací. Auta by sem měla mít omezený přístup, u vstupu jsou mýtné brány. Počet aut je prý regulován, ale na můj vkus tu aut bylo až moc, a to i v této “koronové” době. 

Náš okruh měl 17 km a neobešel se bez dobrodružných pasáží. Ukázalo se, že někde není možné obejít ostrov přímo po pobřeží; výlet se tedy neobešel bez balancování nad skalnatým srázem nebo ražením si cesty neprostupným křovím. O podnebí na Kamenjaku se v průvodci můžete dočíst, že je velice suché, že je tu 4x méne srážek než v okolí (např. v nedaleké Pule). Možná pro potvrzení těchto slov jsme při cestě hned několikrát zmokli, což by v teplém slunečném dni nebyl takový problém, kdyby se všudypřítomné kameny nepromněnily hned ve skluzavku.