Okolo řeky Soča

Slovinsko, Itálie

Z Itálie se přesouváme do Slovinska, abychom se při našem dalším pobytu zase na skok mohli podívat do Itálie. Tentokrát je naším cílem okolí řeky Soča. Ubytování máme nedaleko vyhledávaného turistického cíle Most na Soči. Přejíždíme jen 70 km a tak se cestou zastavujeme ve městečku Tolmin, kde je Tolminská soutěska. 

Tolminska korita neboli Tolminské soutěsky se nacházející na nejnižším místě Triglavského národního parku. Soutěsky vyhloubily řeky Tolminka a Zadlaščice, jež se stékají a dále pokračují jako řeka Tolminka. Soutok řek je součástí okruhu,  který absolvujete při návštěvě soutěsky. Jedná se o nejnižší místo návštěvnické trasy Tolminska Korita, kde se říčka Zadlaščica vlévá do Tolminky v nadmořské výšce 180 m n. m. Prakticky se jedná o jediný soutok ve skalních soutěskách na území Slovinska. Na celém návštěvním okruhu je prý 500 schodů. ale podle mě je jich rozhodně více. Součástí návštěvního okruhu je i několik zajímavostí, např. ve velmi úzké soutěsce řeky Zadlaščica je mezi skalami nad vodou zaklíněn balvan připomínající hlavu medvěda. Samotná  stezka má asi 2 km a její projití trvá cca 1–2 hodiny. Vstup do soutěsky je omezen jen na určítý počet návštěvníků v hodinových slotech. My jsme také museli na vstup necelou hodinu čekat, ale hned u vstupu je restaurace, a ta čekání dost zpříjemní. Několik zajímavých míst je i mimo placený okruh, Ďáblův most (Hudičev most), který překlenuje soutěsku 60 m nad řekou Tolminka a  byl původně dřevěný, když ho však začali používat vojáci, přestavěli ho do dnešní podoby. Dalším místem mimo okruh je Zadlašská jeskyně, tato jeskyně je spíše známá jako Danteho jeskyně. Ve 14. století ji prý navštívil Dante Alighieeri a její hrůzostrašnost ho inspirovala k dílu Peklo. Do jeskyně se ale dá jít jen po předchozí rezervaci s průvodcem. Když už jsem se zmínila o vojácích, musím připomenout, ža tato oblast Julských Alp, na pomezí Slovinska a Itálie byla zejména za první světové války obrovským bojištěm. Proto tu narazíte na mnoho vojenských hřbitovů, kde leží tisíce padlých vojáků, my jsme viděli jeden u Tolminu a další u Nové Gorice, ale jsou tu další a vedle nich i spousta bunkrů a pevností, vojenské muzeum tu najdete skoro v každé vesnici.  A poslední info k Tolminské soutěsce, nevěřte tomu, že je tam chladněji, než všude okolo. V létě je tam rozhodně stejné vedro, jako jinde, nebojte se vzít si  šortky a tričko, ale nezapomeňte si vzít dobrou trekovou obuv. 

Gorizia. Deštivé počasí nepřeje pěším túrám. Vyrážíme proto vlakem do města Nova Gorica. Vlakové nádraží Podmelec máme jen dva kilometry od místa, kde jsme ubytovaní. Ze zastávky Podmelec jedme do Nove Gorice.  Nova Gorica je jedním z nejmladších slovinských měst, vznikla v roce 1948, po druhé světové válce připadla totiž původní Gorica (dnes italsky Gorizia) Itálii. Z Nove Gorice tudíž poznáme jen nádraží, které je pár metrů od hranice.  Vydáváme se na hrad (Borgo nebo Castello). Hrad je poměrně zachovalý a když už jsme se sem vyšplhali, jdeme i na prohlídku. Hrad si prohlédnete sami, a musím přiznat, že náš prohlídka příjemně překvapila. Je tu spousta multimediálních “vychytávek” jako videomapping v největším sále, virtuální realita, 3D postavy nebo mluvici obrazy. Vše si můžete pustit v italštině, slovinštině, němčině nebo angličtině. Pod hradem je zajímavý kostelík Sv. Ducha a nedaleko něj i příjemná kavárna, která kupodivu uspokojí i Míru překvapivě dobrým pivem (ze Sardinie), které si netradičně může vychutnat ze sklenice na víno. Z hradu jdeme centrem města, přes opravdu velkorysé náměstí, které obklopuje velké množství kaváren, taveren a restaurací do parku vily Coronini, který je ale bohužel z větší části zavřený. Začne navíc hustě pršet, a tak se přesuneme zpět na nádraží, kde v místní restauraci vyčkáme přes hodinu na odjezd vlaku zpět. Když pak vystoupíme v Podmelci (nádraží se sice jmenuje Podmelec, ale je v obci Klavže, což je asi místní specialita pro zmatení nepřátel, nádraží Most na Soči je taky až ve vedlejší vesnici), začne bouřka a na pusté zastávce pak čekáme také hodinu, až se přežene. 

Juliana trail. Poslední výlet v této destinaci věnujeme pěší tůře po etapě číslo 10 z trailu Julskými Alpami - Juliana Trail. Podle internetu je Juliana trail méně náročný přechod v Julských Alpách. Dálková trasa tvoří okruh kolem Julských Alp, prochází nižšími polohami po alpských loukách, kolem řek Sáva a Soča a jezer Bohinj a Bled. Celá stezka je dlouhá 210 km a má 16 etap, kromě jedné etapy, vede celá ve Slovinsku. Jak už jsem napsala, my máme v plánu etapu číslo 10, která vede z Grabovo na Bači do Mostu na Soči. My jsme ubytovaní (mimochodem naše ubytování mohu všem vřele doporučit  https://www.apartma-reida.si) u vesnice Kneža a máme  tak etapu asi o 6 km kratší, ale protože se musíme ještě vrátit, vlakem, prodloužíme si to o cestu na nádraží v Mostu na Soči a z nádraží v Podmelci do ubytování. ve finále to je pěkných 20 km s převýšením přes 700 metrů! Celá trasa vede horskými vesničkami o pár domech a protože jdete vysoko v kopci, otevírají se vám po cestě nádherné výhledy. Uděláme i odbočku na 62 metrů vysoký vodopád Sopota (je to sice jen 10 minut, ale do kopce a po včerejším dešti je to spíš cesta po skluzavce). Top celé etapy je vyhlídka Senica, ze které vidíte Most na Soči i nedaleký Tolmin.  Vyhlídku si ale musíte zasloužit, je to sakra vysoko. Většina vesty až k vyhlídce je po silnici nebo po štěrkové lesní cestě. Horší je cesta dolů z vyhlídky. Bylo mi jasné, že to nebude pohodička. Sejít přes 400 výškových metrů na 4 km, je sešup jako kráva. Kupodivu to začalo docela dobře. Krátká horolezecká vsuvka přes vrchol kopce měla jen asi 200 metrů a pak se šlo po široké štěrkové lesní cestě. Pořád jsem tušila, že to nebude jen tak, kilometr, dva jsme klesali jen mírně a pohodlně, to se mi nelíbilo a právem. Před námi se objevil rozcestník a naše trasa se stáčela lesem prudce dolů. Nesnáším chození z kopce, pokud to není po silnici. Čekaly mě dva kilometry čistého utrpení, kozí stezka přes kameny, kořeny a mokré hlíně a ve finále jen oddrolené klouzající kameny. Ten obří jahodový pohár v Mostu na Soči jsem si fakt zasloužila.