Před 14 dny jsme byli v Rychlebských horách a už jsme zase nedaleko Jeseníku. Tentokrát v Českém Slezsku, v podhůří Jeseníků, nedaleko Města Albrechtice. Míra tenhle výlet dostal jako dárek k narozeninám od kolegů a nebylo to žádné velké překvapení, protože si do těchto míst jet přál. Hlavní atrakcí našeho výletu je Osoblažská úzkokolejka, která spojuje města Třemešná ve Slezsku a Osoblaha. Jezdí už od roku 1898. Na rozdíl od ostatních úzkokolejných tratí, které zanikly nebo jsou nově obnovovány jen jako turistické atrakce, Osoblažská úzkokolejka sloužila pro místní dopravu osobní i nákladní (nákladní skončila až v roce 1997) nepřetržitě. Po roce 1989, se zánikem JZD i dalších podniků v regionu, začala řídnout i osobní doprava. Parní vlaky tu přestaly jezdit v roce 1960 a po roce 2000 se na trať začaly příležitostně vracet. Od roku 2005 už vozí turisty pravidelně a Osoblažská úzkokolejka se stala velmi populární. Dráha se klikatí i v relativně rovných úsecích, má 102 oblouků a dosahuje délky 20.2 km. Nedaleko za Třemešnou, za vrcholem prvního stoupání, začne vlak nápadně zpomalovat. Dojel do kilometru 2.2, do místa, kde je dovolená rychlost pouze 20 km/h. Nachází se zde totiž nejprudší oblouk na českých veřejných železnicích o poloměru pouhých 75 m. Po průjezdu tímto místem, doprovázeném pištěním kol, vlak opět zrychlí na svých obvyklých 30 a následně 40 km/h. Musím zdůraznit, že lokomotiva i vagony jsou ve skvělém stavu a nádherně opravená jsou i nádraží podél celé trati.  Některé jízdy jsou i zpestřeny dalšími atrakcemi pro turisty, my jsme si v rámci oslav Dne dětí užili přepadení loupežníkem Hotzenpotzem včetně jeho zatčení na konečné.

V Osoblaze, městečku na hranicích s Polskem, máme tři hodiny do odjezdu zpátečního vlaku. Jdeme se projít na náměstí,  velkorysé obdelníkové náměstí obklopují ze všech stran panelové domy, trochu zvláštní pohled (na konci 2. světové války bylo zničeno 90% města). Nutno ale podotknout, že všechny novodobé  domy dostaly nedávno novou fasádu a najdeme tu i velmi pěknou restauraci. Středem náměstí probíhá travnatá parková úprava a jediným historickým prvkem je kašna. Osoblaha ale nepůsobí nijak tristně jako mnoho jiných pohraničních měst, živo tu sice není,  ale všechno je upravené, je tu hodně zeleně a v nejhorším stavu je stará zřejmě dříve industriální  budova (ředitelství původního cukrovaru?), ve které je muzeum, které jsme se neodvážili navštívit.  V Osoblaze žila už od poloviny 14. století velká židovská menšina. Židovský hřbitov se dochoval až do dnešních dní a rozhodně stojí za návštěvu. 

Po návratu do Třemešné jsme se vypravili pěšky do Města Albrechtice. Je to jen 5 km a potřebovali jsme se také trochu projít.  Město Albrechtice je spolu s Městem Touškov a Městem Libavá jednou ze tří obcí v Česku, které svůj status uvádějí v názvu jako první slovo (zajímavost z Wikipedie). Status města si obec Albrechtice vydobila zpět až v roce 2002. Na rozdíl od Osoblahy si Albrechtice své historické jádro zachovaly. Žije zde 3000 obyvatel, ale potkali jsme asi dva. Plán, že si tu dáme alespoň pivo a kávu před odjezdem autobusu (zbývala nám více než hodina) se začal vzdalovat po procházce liduprázdným náměstím. Pomalu jsme se tedy přesunuli na autobusové nádraží, kde jsme objevili hotel a restauraci a pohostinská reputace Města Albrechtic tak byla zachráněna. 

Do nedalekých Holčovic jsme se svezli linkovým autobusem 901 (Krnov - Zlaté Hory). V Holčovicích máme pronajatý rekonstruovaný statek, takže se tu můžeme opravdu cítit jako doma.