Už jsem byla na rozmanitých exotických místech naší planety, ale ještě nikdy jsem se nepodívala do Velké Británie. Moje první návštěva ovšem nevedla do Londýna, jak by se dalo očekávat, ale do Skotska, konkrétně do Edinburgu a na ostrov Skye. Se třemi kamarádkami (Broňa, Pavlína a Vlaďka) tvoříme polovinu účastníků zájezdu s cestovní kanceláří Adventura. Edinburg prozkoumáme až na konci naší cesty. Putování začneme na největším ostrově vnitřních Hebrid, na ostrově Skye. Napřed tam ovšem musíme dojet. Přilétáme v podvečer a z letiště v Edinburgu se naše devítičlenná skupinka přesouvá do městečka Stirling, kde přespíme. Brzy ráno vyrážíme na západ, do přístavu Mallaig, odkud se trajektem dostaneme na ostrov Skye. Po cestě navštívíme impozantní Wallace Monument (pokud chcete více vědět o osudech Williama Wallace, pusťte si film Statečné srdce, který sice není historicky úplně správný, ale i tento Monument je hodně romantizovanou připomínkou), odkud je nádherný výhled na okolní krajinu. Další zastávka je na farmě, kde se poprvé seznámíme s typickými chlupatými skotskými kravami. Chlupaté skotské krávy, známé jako Highland cattle, jsou ikonickým plemenem pocházejícím z drsných oblastí Skotské vysočiny. Jejich dlouhá srst je chrání před chladem, větrem i deštěm a dodává jim nezaměnitelný, téměř pohádkový vzhled. Pokud je tu nepotkáte, jak se pasou na loukách, určitě vás neminou v podobě plyšových zvířátek. Předposlední zastávkou na “pevnině” je přístavní město Oban, kde si pochutnáme na fish&chips. Na trajekt už docela spěcháme, takže most z filmu Harryho Pottera u Glen Finnan si prohlédneme jen hodně z dálky.

Do Portree jsme dorazily v podvečer, unavené z cesty, ale nadšené z prvního pohledu na barevný přístav lemovaný malými domky. Když jsme vystoupily z auta, vzduch voněl solí a deštěm. Portree je malé přístavní městečko, hlavní město ostrova Skye, známé svými barevnými domky a výhledy na zátoku. Je to ideální výchozí bod pro objevování divoké skotské krajiny, útesů a turistických tras v okolí. Ubytování máme v krásném kamenném domě v Portree, nedaleko centra. 

Old Man of Storr

První den na ostrově Skye začal snídaní v místní kavárně Arriba, kde se po ránu schází zřejmě většina turistů a také místní, ti ovšem ke snídani přidávají i partičku Scrabble. Jako první bod v poznávání ostrova je túra k ikonickému Old Man of Storr. Pohled na tři špičaté vrcholy, zvedající se k nebi jako prsty jsou jedním ze symbolů ostrova Skye. Celá trasa má asi 3 km k vrcholu a výstup trvá necelé dvě hodiny. Stezka se zvedala nad zelené svahy a s každým krokem se otevíraly stále dramatičtější výhledy na jezera a moře. Vítr byl ostrý, ale vzduch neuvěřitelně svěží. Počasí se měnilo každých 5 minut, předvedlo nám celou paletu včetně padání krup. Když jsme dorazily pod skalní věž, připadaly jsme si jako v kulisách fantasy filmu – krajina působila magicky, téměř neskutečně. Pokračovaly jsme až na vyhlídku, kde nás bohužel přivítal silný liják. Moc dlouho jsme se tedy nekochaly úchvatnými výhledy a vydaly jsme se na cestu zpět. Moje spolucestovatelky ještě přidaly i výšlap k největší ze skalních jehel, já, milovník sestupů, jsem se raději krok sun krok snažila nepřizabít na kluzkých kamenech. 

V obchodě u parkoviště jsem si pak zakoupila čepici, která se mi tu na ostrově Skye bude rozhodně hodit.

Dunvegan castle

Odpoledne jsme se přesunuly k hradu Dunvegan v severní části ostrova. Hrad Dunvegan je nejdéle nepřetržitě obývaným skotským hradem a sídlem klanu MacLeod již více než 800 let. Impozantní stavba se tyčí na skalnatém útesu nad mořskou zátokou a spojuje v sobě středověké opevnění s pozdějšími romantickými úpravami. Návštěvníky láká nejen bohatá historie, legendy o vílí vlajce Fairy Flag a cenné rodové sbírky, ale také rozlehlé zahrady, které obklopují hrad ze všech stran. Pečlivě udržované květinové záhony, exotické dřeviny, vodní kaskády a klidné lesní stezky vytvářejí působivý kontrast k drsné krajině Skye. Zahrady Dunveganu nabízejí malebná zákoutí k odpočinku, vyhlídky na jezero i bohatou paletu barev v průběhu celého roku, díky čemuž patří k nejkrásnějším historickým zahradám ve Skotsku. Procházely jsme starými sály, seznamovaly se s rodinnou historií klanu MacLeod a obdivoly artefakty z doby, kdy byl ostrov mnohem odlehlejší než dnes. Z rozlehlé zahrady jsem toho ale moc neviděla, protože prohlídka hradu se nakonec ukázala zajímavější než jsme očekávaly. Směs legend, historických faktů a nahlédnutí do života hradních pánů i služebnictva byla nadmíru přitažlivá.

Coral Beach

Den jsme zakončily na Coral Beach, kde se bílý „korálový“ písek  (který není pískem, ale spoustou rozdrcených ulit a schránek měkkýšů) a tyrkysová voda postaraly o téměř karibskou atmosféru. I přes chladný vítr jsme se procházely po pobřeží, sbíraly mušle, dívaly se na vlny a měly radost, že náš skyeovský příběh začíná právě takhle. Vlaďka dokonce našla odvahu a smočila se po kotníky v ledovém moři. 

Protože čtu tématicky detektivku “Mrtvá z ostrova Skye” (J.M.Dalgliesh),  ocitám se i na místech, která jsou tu zmíněna. Proto vám budu citovat úryvek z této knihy: “…nejbližší parkoviště u pláže Coral Beach se rozprostíralo v osadě Claigan, asi osm kilometrů severně od zátoky Dunvegan. …. Déšť dávno ustal, mraky se téměř úplně rozestoupily a nabídly jim úchvatný pohled na západní cíp zátoky Loch Dunvegan směrem k poloostrovu Duirinish. … Stezka se klikatě vinula úrodnými pastvinami a klesala k pobřeží. Když sešli k moři, vydali se podél břehu ke skále s názvem Ghrobain, jež se tyčila na mysu s váhledem na pláž. Břeh tady byl pokrytý zvápenatělou řasou zvanou maerl, která připomínala drobné rozdrcené korály, podle nichž dostala pláž jméno…”

Lépe bych to nepopsala.