Toskánsko - cyklostezka kolem Arna

Už jsem o naší cestě na kole sice něco psala, ale vzhledm k tomu, že ježdění na kole je naší hlavní náplní v Toskánsku, sluší se napsat něco více.  Při prvním pohledu do mapy se zdá, že je tu cyklotras a dokonce i cyklostezek dost. Skutečnost je trochu jiná. Ale i kolem Florencie je na kole kam jet.  My jsme prozkoumaly cyklotrasu kolem řeky Arno mezi městy Empoli a Florencie. Z větší části se jedná o cyklostezku, tedy cestu bez aut. Značení není sice nejlepší, ale pokud se držíte řeky a máte navigaci, většinou se neztratíte. Obtížnější bývá jen průjezd městy (většina chodníků je uzpůsobena i pro kola, jen netušíte, kam vás zavedou). Cyklostezka je z 90% štěrková nebo štěrko-písková.  Asfaltové části jsou jen ve městech. Mnohdy je stezka velmi úzká a v některých úsecích chybí zcela, pak si musíte poradit a po vedleších cestách se prokličkovat zpět na navazující trasu. Co bývá úplně nejhorší, jsou uzavřené části trasy z důvodu oprav nebo výstavby silnic. Značené to je až, když dorazíte ke stavebnímu zátarasu. Někdy se to dá obejít, někdy se musíte vrhnou přes staveniště a někdy musíte zapojit navigaci a najít objízdnou trasu.  Za  mě nejlepší úsek cyklostezky je mezi městy Signa a Florencie, to byl ostatně jediný úsek, kde jsme v sobotu potkaly více cyklistů. Ve Florencii navíc jedete asi 3 km parkem po širokých cestách ve stínu stromů, Parco delle Cascine za návštěvu určitě stojí. Být v Toskánsku s kolem a neprojet se mezi typickými vesničkami na kopcích, to by ani nešlo. My jsme si udělaly výlet do rodiště slavného Leonarda, do Vinci. K naší smůle se tu ale konal festival “Unicorn”. Abychom se vůbec dostaly do města, musely jsme zaplatit vstupné a ocitly jsme se tak na setkání milovníků cosplay, her a světa fantazy. Kromě toho, že celé městečko bylo plné stánků, jsme si mohly prohlédnout spoustu elfů, trolů, hraničářů, víl a dalších postav z her a komixů.  Nicméně ceesta do Vinci byla moc hezká. Po toskánských kopcích, po úzkých silničkách téměř bez aut a s úchvatnými výhledy. Osobně se mi tyhle cesty mezi vesničkami (v letním žáru nejen bez aut, ale i bez lidí) moc líbily.  Jestli se sem také vydáte, nezapomeňte na vodu a klidně i na svačinu. Podél cesty není moc příležitostí na občerstvení a většina bister, kaváren i stánků má dlouhou “polední pauzu”.  V létě také rozhodně nepodceňujte ochranu před sluncem,  stín si neužijete a kolem Arna není k zahození anipostřik proti komůrům.