Toskánsko - Florencie a po stopách Etrusků

Itálie

Výlet do Toskánska na kolech jsme s kamarádkou Pavlínou plánovaly delší dobu, ale konečně se nám i podařilo naše plány uskutečnit a také jsme doufaly, že si tu trochu procvičíme italštinu. Několikrát jsme změnily plánovanou lokalitu, až jsme nakonec vybraly vesničku kousek od Florencie, Poggio alla Malva. Je to opravdu zapadlá ves o pár domech, vysoko na kopci, kam se dostanete jen po úzké klikaté silnici. Za odměnu ale dostanete překrásné výhledy,  hotel s bazénem za dobrou cenu a apartmán s terasou velkou jako obývák. 

První výlet děláme na kolech, jan tak “na zahřátí”, volíme nenáročný okruh převážně podél řeky Arno. Kromě nás potkévéme na 30 km dlouhé trase ještě asi další dva cyklisty.  Kdo by také v tom vedru někam jezdil. K našemu překvapení tu jsou i nějaké cyklotrasy a dokonce cyklostezky. Podél Arna vede štěrková cyklostezka, která sice neviniká obzvláštní krásou, ale jede se po ní dobře. První zastávku děláme v městečku Montelupo Fiorentino, které je vyhlášené výrobou keramiky a jsou tu i galerie s keramikou a muzeum keramiky. Centrum je plné obřích terakotových nádob, vývěsních štítů z keramiky a najdete tu i keramickou loď, která je zároveň kašnou. V Montelupo opouštíme cyklostezku a vydáváme se klikatými silnicemi přes vesničky na kopcích zpět do ubytování. 

Místo pobytu jsme volily také podle toho, jestli se dá dojet vlakem, do některého z významných toskánských měst. Na nádrraží do města Signa sice musíme z hotelu dojet autem, ale je tojen 10 minut a u nádraží je obrovské parkoviště.  Lístky na vlak jsme si koupily v aplikaci Omnio. Do Florencie a zpět nás to každou vyšlo na 5,60 EUR a cesta trvala asi 20 minut.  Předem jsme si naplánovaly, co chceme vidět, ale jeden den je na Florencii opravdu málo, pokud chcete navštívit i muzea a galerie. My jsme musely zůstat jen u památek zvenku. Duomo je na tři týdny dopředu vyprodaný, Galerii Uffizi je lepší navštívit brzy ráno (lístky se dají sehnat i jen 2 dny dopředu), a to nám nevycházelo, kvůli vlakovému spojení. Máme alespoň důvod se sem vrátit. Turistů je tu opravdu hodně, hlavně na těch nejznámějších místech. Popíšu ve zkratce naší cestu skrz město. Nebyla tak přímočará, jak ji vylíčím, občas jsme schválně zapadly do některé z bočních uliček, abychom se vyhnuly davům a také se zchladit ve stínu úzkých uliček. První na cestě po památkách byl kostel Santa Maria Novella, který je hned vedle stejnojmenného nádraží. Následoval Dóm, impozantní stavba s dominantní kupolí, více jsme si ale tento komplex budov, který tvoří katedrála Santa Maria dei Fiore, baptisterium a zvonice prohlédly až při odpolední cestě zpět na vlak, kdy tu už bylo méně lidí. Nutno také říci, že velká většina památek ve Florencii se opravuje, všude tu tedy narazíte na lešení, jeřáby a zátarasy. Ulice směrem k Ponte Vecchio byly tak narvané turisty, že jsme se raději propletly okolními uličkami k mostu Santa Trinita a při té příležitosti jsme navštívily i stejnojmenný kostel. Z mostu jsme měly nádherný výhled na Arno i na samotný světoznámý most Ponte Vecchio, při pohledu na davy proudící po mostě jsme nakonec uvítaly, že po něm nepřecházíme.  Naše cesta nyní vedla vzhůru na vyhlídku na město. Než se ale pustíme do kopce, je potřeba se občerstvit. Napřed vynikající ledová káva v jedné z bočních uliček a pak zmrzlina v La Strega Nocciola, tahle zmrzlinárna byla na mém seznamu nejlepších zmrzlin ve Florencii a objevily jsme ji náhodou ještě dříve, než jsme ji začly hledat. Výborná zmrzlina, dobrá cena a žádná fronta.  Při vychutnávání zmrzliny na nábřeží pozorujeme paláce na druhém břehu aniž tušíme, že obdivujeme také Galerii degli Uffizi. Na vyhlídku Piazale Michelangiolo vyjdeme pře růžovou zahradu (Giardino delle Rose). Nahoře už nás čeká nezapomenutelný pohled na Florencii a já se tu fotím stejně jako před 36 lety. Turistů tu naštěstí není mnoho. Náměstí vévodí obrovská kopie sochy Davida v tmavém provedení. Jako jedny z mála vystoupáme ještě nad náměstí Michelangiolo ke kostelu San Salvatore al Monte, vedle něhož je i funkční klášter.  Ještě výše je Basilica di San Miniato al Monte, ale ta se opravuje, tak jsme se daly na cestu dolů k řece kolem impozantní brány/věže Torre San Niccolò. Prošly jsme kolem řady fontán s umělými vodopády a napodobeninami jeskyň. Přes řeku jdeme tentokrát přes Ponte alle Grazie a můžeme si prohlédnout Ponte Vecchio z druhé strany. Přes Piazza Santa Croce (centrum pro nákup kožených výrobků) míříme na Piazza della Signoria, kde se to atrakcemi jen hemží - socha Davida, Neptunova fontána a samozřejmě Palazzo Vecchio. Tady uzavíráme kapitolu pamětihodností a náhodně si vybíráme restauraci (skvělou, žádná past na turisty) a po dobrém pozdním obědě si jdeme užít shopping. Cestou na nádraží ještě náhodně narazíme na starou lékárnu, nyní obchod s parfémy - Officina di Santa Maria Novella, je to úžasný zážitek, i když zdejší vůně nás příliš neoslovily.  Máme za sebou asi 15 km po městě a po půl osmé večer nás čeká už jen asi 18 minut vlakem zpět. 

Asi nás udolal výlet do Florencie a nebo to je vedrem, ale těsně před odjezdem na další výlet na kole, jsme to vzdaly a změnily trasu na pěší túru po okolí Poggio alla Malva. Výlet by se dal také nazvat po stopách Etrusků. Necelé 2 km od hotelu je na kopci Etruská nekropole s několika hrobkami. Archeologické naleziště s asi 6 hrobkami se nazývá Prato Rosello, bylo objeveno v 60. letech a návštěvnost tohoto místa nebude vysoká. Předpokládám, že tento týden jsme počet návštěvníků zvýšily na dva. Je hrozné vedro a bohužel moje představa, že by cesta mohla vést lesem byla mylná.  Z šesti hrobek se nám podařilo objevit jen jednu, ostatní se ukrývaly zřejmě někde v porostu roští a hlavně se nám nechtělo sestupovat zase dolů z kopce (předpokládaný výskyt hrobek), který jsme právě vyšly. Naším dalším cílem bylo Artimino, vesnice na vrcholku kopce s typickým uspořádáním do kruhu. Ještě než jsme přišly do Artiminia, zastavily jsme se na občerstvení coca-colou v nádherné medicejské vile, kde je dnes pětihvězdičkový hotel.  Artimno bylo kdysi významné etruské centrum a dnes tu najdete muzeum etruských vykopávek, které jsme navštívily. Dozvěděly jsme se hodně o Etruscích a zjistily jsme, že zdejší oblast je na nálezy z této doby velmi bohatá. Navíc hodina v klimatizovaném muzeu nám udělala moc dobře. Zašly jsme do nedalekého kostela, který je postaven na vrcholku sousedního kopce. Pak už nás čekala jen prašná cesta mezi olivovníky a vinicemi zpět do Poggia. Nachodily jsme pěkných 9 km v žáru toskánského slunce a jsme vděčné, že zbytek odpoledne trávíme v hotelovém bazénu.