Výstup na Crvenu Gredu (2164 mnm)

Výstup na Crvenu Gredu jsme měli v plánu už při odjezdu z Prahy. Ukázalo se, že strategicky zvolené ubytování nám dost zkrátilo výstup. Většina turistů začíná výstup ze Žabljaku, z vesnice Bosača (kde bydlíme) je to mimimálně o polovinu kratší. Naštěstí. Celý výstup z Bosači má “jen” necelých 5 km a trvá cca 3 hodiny. První asi 2 km jsou lesem po cestě, která je sice posetá kamením a kořeny, ale není nijak náročná, tedy kromě vytrvalého stoupání. Pěšina pak pokračuje mezi horskými loukami. Po 2,5 km narazíte na rozcestí Jablan Bar (zde se odbočuje k jezeru Jablan, což my jsme neudělali) v tuto chvíli už máte za sebou více než 300 výškových metrů. Za odbočkou se jde sice ještě nějakou chvíli po úzké pěšině, ale po chvíli se terén mění v dosti kamenitý. Nestoupáte už strmě vzhůru, občas vede cesta i dolu nebo příjemně po vrstevnici, ale o to horší je to terén. Cca za kilometr na vás čeká několik “horolezeckých” vložek, Balancování po kameni na okraji srázu. Tady skutečně nesmíte trpět závratí a vyžaduje to alespoň nějakou schopnost udržet rovnováhu a pevný krok. Někteří turisté se dokonce vraceli. My to nevzdali. Po vystoupání do 2000 mnm už je to celkem příjemná pěšina s mírným stoupáním, ale aby to nebyla zas taková havaj, prodíráte se občas kosodřevinou - pro případné následovníky rozhodně doporučuji dlouhé kalhoty i dlouhý rukáv

Na vrcholku jsme si udělali občerstvovací zastávku a kochali se úžasnými výhledy. Napadlo nás, že si místo stejné cesty zpět, uděláme okruh. Na mapě jsme si našli možnost, jak se vrátit jinou cestou. Mylně jsme se ovšem domnívali, že nás tam zavede značená cesta, která mířila z vrcholu dál. Po kilometru jsme to museli vzdát a vrátit se zpět, místo na okruh jsme se totiž vydali k vrcholu Gologlav, a to jsme rozhodně neměli v plánu. Prodrali jsme se tedy opět kosodřevinou a přebalancovali nad propastí a vrátili se stejnou cestou zpět. Tentokrát jsme si zašli i k jezeru Jablan a udělali jsme si tam piknik. V průzračném ledovcovém jezeře se dokonce koupalo i několik odvážlivců a přiznávám, že jsem jim to snad i záviděla. 

Cesta zpátky mohla proběhnout úplně hladce, kdyby nám pěšinu nezatarasily krávy, vracející se zřejmě z pastvy. Já jsem okamžitě propadla panice. Míra je z vesnice, tak se odvážně vydal vpřed a začal krávy obcházet - to ale nebylo tak snadné, znamenalo to vydat se do velmi strmého  zarostlého svahu. Když už se zdálo, že se krávy podaří svahem obejít, daly se opět do pohybu a pro mě to znamenalo, zase šplhat na svah. Nakonec jsem se přeci jen dostala před krávy a vydechla si. To nemělo trvat dlouho. Po pár metrech jsme narazili na další krávu. Takže zase svah a než jsem stačila sejít, dalo se teď už sjednocené stádo opět do pohybu. Naštěstí se mi přeci jen podařilo dostat před krávy a můj sestup se od tohoto momentu prudce zrychlil. Kromě zážitku s krávami jsme ještě měli zážitek s Mírou padajícím z kopce. Jeho pád je důkazem, že je potřeba pořád dávat pozor, kam šlapete, zejména na úzké kamenité pěšině. Míra se zřejmě kochal a při přechodu přes kamenopád si nevšiml, že stoupá na hranu pěšiny a už se sunul po zadku z kopce dolů (pak tvrdil, že to byl parakotoul). Naštěstí nesjel moc daleko a odnesly to jen špinavé kalhoty. 

Sečteno a podtrženo, přes všechny nástrahy to byl super výšlap a stálo to za to. Celkem přes 13 km a vystoupáno pěkných 1054 metrů!!!